Dolomity June 2007
Testování schopností členů teamu, wingsuitů, UL vrchlíku a postroje v Dolomitech.
Výprava, která měla být a byla přípravou a zkouškou jak lidského tak jiného materiálu na expedici Dolomity 2008. Dva skokani, ve třech dnech zdolali a seskočili ze čtyř exitů ve stěnách vrcholů italských Dolomit s nadmořskou výškou přes 2 500 m.n.m. a ve zdraví se vrátili domů.
Vydat se na počátku června do Dolomit se záměrem vystoupit na hory vysoké přes 2 tisíce metrů je i mezi místními považováno za nerozvážnost. Hory jsou po zimě plné sněhu a ledu a cesty neschůdné. Nicméně jsme vsadili na letošní zimu, chudou na sníh po celé Evropě, a teplé jaro a vyrazili 1.6.2007 směr Itálie, Dolomity.
Den první: Punte Civeta
Vzhledem k předpovědi počasí, která nevěštila stabilní podmínky pro následující dny, jsme se rozhodli podniknout nejtěžší z plánovaných výstupů a seskoků hned první den. Civeta nás přivítala slunným a teplým počasím v údolí. Výstup probíhal hladce, zprvu po lesní cestě, která se po několika kilometrech změnila na horskou pěšinu. Začali jsme stoupat stále strměji vzhůru až do sedla. Trocha odpočinku cestou pod masivem Civety po vrstevnici, kde se střídal sníh a šotolina. Nástup na ferratu a bleskový výstup na vrchol P.Civeta. Lehčí část byla za námi. Teď jen najít exit a dostat se dolů.
Zalíbila se nám skalní zasněžená římsa pod námi, z té by bylo pěkné si skočit. Dobrý nápad, vzít si na sebe wingsut a padák do pohotovostní polohy pro případ nechtěného opuštění masivu, a vydat se hledat nejvhodnější místo pro odlet. Slézt 15 výškových metrů není obvykle velký problém, ale zkuste si provést takové cvičení nad stěnou vysokou 800 m na sněhu, oblečeni do igelitového pytle. Adrenalin vám vydrží v těle v dostatečném množství ještě i na dlouhé zimní večery. Zdrávi došli na exit, ověřili si správnost předpokladů o bezpečnosti odskoku z daného místa ověřeným speciálním „bejzařským“ postupem – házením kamínků do údolí. Předpoklad se zdál správný, pokud hodíte kámen dost daleko, nenarazí na skálu, tj. kdo se pořádně odrazí, bude ok. Stěna není převislá. Civeta zřejmě měla našeho šmajdání akorát dost, a začala se postupně zahalovat do mraků, bylo nezbytné rozhodnout rychle odkud a jak se skočí, zapnout kameru, kombinézu, zkontrolovat postroj a „Ready, set, go ….“
Letem trvajícím 80 vteřin jsme se přemístili zhruba 3 km do údolí pod Civetu, nádherný pohled z ptačí perspektivy na skály, cesty a potoky pod námi, nikde však přistávací plocha. Je nezbytně nutné doletět až nad sjezdovku, kde je místa dost. Přistání se podařilo oběma pilotům.
Hodnocení letu: let dlouhý, náročný fyzickou kondici a připravenost pilota. Bylo by možné prodloužit délku letu o cca 15 vteřin, my jsme volili variantu bezpečnější, s vyšší výškou na otevření vzhledem k únavě paží a ne dokonalé znalosti terénu.
Hodnocení vrchlíku Trango, UL materiál: letové vlastnosti stejné jako u materiálu F 111, vzhledem k nízké hmotnosti je snazší na přepravu a přenášení při vysokohorských pochodech, materiál je náchylný k poškození a tedy náročný na kvalitu přistávací plochy není vhodné přistávat v suťovištích a na stromech, jednou větou – je vhodný pro wingsuit lety. Vhodný pouze pro terminální seskoky, není vhodný pro seskoky slider-down.
Postroj Hybrid L+D: postoj speciálně navržený a vyrobený pro vrchlík Trango. Nízký profil podporuje kvalitu letu v kombinéze. Doporučován je i pro trekování pro nízký odpor při letu. Tento postroj je schopný přidat vašemu letu až 10% výkonu, závisí jen na schopnostech pilota.
Den druhý: Chiavazes – předpověď počasí se začala plnit, což potvrdil celonoční déšť. Zvolili jsme jeden z nižších exitů s lehčím přístupem (ferrata cca 300m). Výstup se však ukázal poměrně náročný, na co člověk sáhnul, bylo slizké a mokré, na co stoupnul bylo hladné a mokré. Boty se obalily bahnem, nostalgicky jsem zavzpomínal na svou jeskyňářskou kariéru. Vrchol hory, klouzal a viz výše… Bouřkové mraky se stále zvětšovaly a kumulily, byl nejvyšší čas sebou trošku hodit. Házejte sebou, když vás čeká 80m sestupu po jílovitém mokrém svahu, zakončeným 400 m stěnou. Exit jsme našli, i když ideál vypadá jinak. Byl vedle, asi 40m vlevo, nebyl čas měnit pozice. Oblékání a skok do kuloáru, pod námi 250m police o šíři 30m, nutno ji přeletět.
Hodnocení letu: Druhý let v pořadí, byl také zdařilý a bez problémů. Přistání hladké na zvolenou LZ. Dolet překvapivě dlouhý na výškový rozdíl. Nižší nadmořská výška byla na křídlech cítit.
St. Croces – Druhý výstup tohoto dne. Počasí stále stejné – mraky se kumulí, fronta se pohybuje od jihovýchodu, počasí nás donutilo postoupit na sever Dolomitů. Klikaté a úzké silnice přes dvě sedla zdolala auta mnohem snáze a rychleji, než bychom to zvládli my po svých, ale i taková cesta byla úmorná. K lanovce jsme přijeli kolem čtvrté odpolední, pokročilý čas nás donutil pohybovat se velice rychle, abychom stihli i lanovku na cestě dolů. (6 km dlouhý pochod směrem dolů po sjezdovce se nám zdál nesmyslný). Výstup z lanovky a běh na exit, to vše v časovém presu, ale 500m výškových a 4,5 km vzdálenosti jsme zvládli za 45 minut včetně ferraty (podle průvodce výstup na 2,5 hodiny). Odměnou nám byla překrásná náhorní plošina a prostorný, plochý a pohodlný exit, opět pouze pro wingsuity . Ještě pár fotek a pak připravit vybavení, obléknout kombinézy a vzhůru dolů.Lanovku jsme stihli tak tak. A to si zaslouží i večeři. Noc jsme strávili na místě a čekali, jaké se na další den vykouzlí počasí.
Hodnocení letu: Let v katabatickém proudění ve větší nadmořské výšce nebyl zcela ideální, ale za výstup rozhodně stál.
Den třetí a poslední: Sass Pordoi – Slušné počasí podpořilo návrat do oblasti Sella. Zvolili jsme poněkud snazší exit a pro mne již známý ve stěně Pordoi. Výstup bez využití lanovky v délce asi 45 min, téměř stále do kopce a posledních 500m po šikmém suťovišti. Noční liják vše osliznul, takže paráda, připadali jsme si jako doma. Pohyb na známem místě i terénu nám připadal snazší než předchozí výstupy, bez problémů či zaváhání jsme se dostali až na exit, připravili vše potřebné a na této třídenní výpravě se odrazili již po čtvrté a to k poslednímu letu expedice. Vše proběhlo hladce a přispělo tak k nádhernému zakončení úspěšného pobytu mezi vrcholy a stěnami italských Dolomit.
Závěr: Expedice byla úspěšná a potvrdila letové schopnosti pilotů a jejich dobrou fyzickou připravenost. Vybavení se také ukázalo jako nejvýše spolehlivé a pro daný účel vhodné.
Poděkování: Zvláštní poděkování patří firmě Directalpine, která se postarala o to, aby se pilot po zahraničí nepohyboval nahý
a firmě JOJOWINGS, která nechala k dispozici komplet – postroj a vrchlík, takže pilot měl na čem přistát.
Martin Trdla, Czech B.A.S.E.
 |