Itálie v mezinárodním složení
Není mnoho lidí, kteří by zapomněli na konci dubna pravidelně pálit ohně a čarodějnice, a ještě méně je těch, kteří by se chtěli s čarodějnicemi proletět na vlastních létajících zařízeních.
Tak nějak je možné začít krátké vyprávění o poslední dubnovo-májové B.A.S.E. expedii na italskou Brentu. Tentotkrát nešlo jen o výlet, skákání a létání, ale také o výcvik bulharského skydivera a jeho přetvoření na úplně prvního bulharského B.A.S.E. jumpera.
Zpočátku se tento nápad jevil poněkud ztřeštěně. Posuďte sami.Jednoho dne jsme do naší
e-mailové schránky dostali zprávu psanou nepříliš přesvědčivou angličtinou s nesmělým dotazem na možnost intruktáže při B.A.S.E., podobně nesměle jsme odpověděli, jen doufám, že úroveň naší angličtiny byla přesvědčivější. Po týdnu korespondence již bylo jasné, že Plamen – bulharský skydiver a budoucí B.A.S.E. jumper, je tak zapálený, že od netu neodchází, dokud nedostane naší odpověď na jakýkoli dotaz, a přijede k nám do Čech a to hned následující středu. Vybral všechny penízky, co měl, koupil jízdenku na bus ze Sofie do Prahy a poseděl si 2 dny na sedadle tohoto hromadného dopravního prostředku a najednou byl tady. Překvapen ze všeho a všech. Poprvé v životě viděl živého B.A.S.E. jumpera, toto prvenství patří Martinovi, foto nutné. Doposud jeho jediným studijním materiálem byla videa a internet. Poprvé v životě skutečný wing suit dokonce Vampire II , nutné foto, atd. Když se po prvním dnu probral z překvapení a údivu, nastal řádný výcvik.
Výcvik
Balení. Balil se padák a zase rozbalovat, šňůry se muchlaly, látka ne a ne ležet na zemi tam, kam ji člověk dá. Vrchlík jakoby se sám zase rozbaloval. Asi tak půl dne. Pak se najednou umoudřil a začal spolupracovat. Na Plamenovi bylo vidět, že získává nad vrchlíkem převahu a tento ho postupně víc a víc poslouchal. Fajn. Tak, abychom se z toho nezbláznili, nácvik odskoku. Postroj na záda, padáček do kapsičky a šup na šutr. Není to žádná výška (20 cm), o to víc je to bezpečné. Hup dolů, nácvik výdrže, pro začátek 7 sec je až až, trek a otevírání. „Takhle ne, znova. What are yöu doing? Why are you doing it?“, ozývalo se zahradou a Plamen skákal, trekoval a otevíral a dokud otázky zcela neutichly.
Pak zase balení, abychom to nezapomněli, a zase odskoky, a …..
Hurá, vše je OK. Odjíždíme. Večer před odjezdem jsme našemu Bulharovi předvedli národní zvyk opékání buřtů a jejich konzumace s chlebem a křenem. Dlouho bude vzpomínat a slzet, ten křen měl skutečně grády. Darem dostal na cestu pravý Tuzemský rum.
Cesta dlouhá a úmorná. Ještě v noci jsme vysápali vůz na kopec a noc strávili v Saint Giovanny.
28/04/07, 6.45 „Hello, Mr. Martin“ a Luka cloumá Plamenem, neb netuší, že to venku před autem není Martin. Šok oboustranný, rychlé vstávání a pak první výstup, záležitost značně infarktová, a první skok prvního bulharského B.A.S.E. jumpera Plamena Petrova Boachanoffa. Krása, přistání u baru, vše bez problému.Plamen nachází jistotu.
Asi jí našel příliš mnoho, podruhé již neposlouchá instrukce do vysílačky a mizí i s padákem v hustém borovicovém porostu. Potřetí zrovna tak. Oba, Plamen i padák, bez zranění, uf. Plamenovi můžete důvěrně říkat Robin Hood, jako místní lovci, které plašil při svých lesních přistáních.
Neděle je pro Plamena odpočinková, je totálně hyn a odmítá se vyhrabat se stanu. Martin se vydává na exit s Yurim v sedm ráno. Krásný let a co dál, v 10 mají opět zabaleno. Jde se na nový exit, nádhera zvaná Pizeta. 1,5 hodiny dlouhý výstup na exit, kolmá stěna a přistání na hřišti (bohužel záležitost pouze pro wing suity). Všichni připraveni, Yuri houkne do stěny, která je právě dobývána lezci, „ Heads UP“ a vrhá se dolů, za ním Martin a Uroš. Nám se z pozorovatelkého stanoviště podařilo zachytit následující záběry. Posuďte sami.
Skok
Počasí se zhoršuje, blíží se studená fronta a začíná foukat naprosto nestandardní vítr. Je otázkou štěstí, zda dorazíte na exit a bude skákatelno. Našim se to podařilo celkem sedmkrát, bez nutnosti pěšího návratu. Zato pro maďarskou výpravu se B.A.S.E. expedice změnila v hiking holiday, štěstí jim nepřálo a z 8 výstupů, museli 6 krát absolvovat cestu zpět také po svých, 2 krát skočili (při jednom seskoku se zvedl nepříjemný vítr a roztočila turbulence, následovala přehlídka přistání do stromů v podání všech členů výpravy, všichni bez zranění).
Nejbezpečnější je jít na pizzu, zmrzlinu a pak rovnou domů.
Takže „See Ya“ všichni z celé Evropy , tentokrát Slovinci, Rusové, Švýcaři, Němci, Rakušané, Angličani, Maďaři, Norové a také First Bulgarian B.A.S.E. jumper Plamen
„Have only good ones!“ .
Kačik
Grupa
Poznámka na závěr, pokud se člověka s číslem 73 na triku zeptáte „Rozumíš?“ a on vytrvale kroutí hlavou, věřte, že z něj nakonec vypadne „JO“ a naopak zuřivé přikyvování je následováno důrazným „NE“. Pokud vás nutí, abyste jel napravo, myslí tím rovně. Na další záludnosti jsme nepřišli, na to byl Plamenův pobyt s námi příliš krátký.
 |