World B.A.S.E. Race
Světový závod v B.A.S.E.jumpingu. Závod o nejrychleji létajícího člověka.
Největší výzva, jaké může člověk v rychlostním adrenalinovém sportu čelit. Letět bok po boku 750m v horizontální linii rychlostí dosahujcí 250 km/h. Formule 1 nebo Dragstery ve vzduchu.
Světový závod v B.A.S.E. jumpingu. Závod o nejrychleji létajícího člověka.
Největší výzva, jaké může člověk v rychlostním adrenalinovém sportu čelit. Letět bok po boku 750 m v horizontální linii rychlostí dosahující 250km/h. Nejlepší výkon určí člověka, který se může hrdě zvát „Nejrychleji létajícím člověkem světa“. S využitím pouhé gravitace a speciálního okřídleného obleku pro dosažení perfektního aerodynamického tvaru.
Formule 1 nebo závody Dragsterů ve vzduchu.
Ve dnech 13.-15. srpna 2009 proběhl v norské vesničce Innfjorden, která se nachází ve fjordu téhož jména a spadá do oblasti Rauma, druhý ročník oficiálního závodu v B.A.S.E. jumpingu pod názvem World BASE Race, který je považován za neoficiální mistrovství světa a zároveň mistrovství Norska.
Podstatou závodu je za pomoci vlastního těla a speciálního oděvu v co nejkratším čase přeletět vytýčenou vzdálenost. Pro start jsou na útesu hory Grisetkolten (1066m.n.m.) spadajícím do fjordu zbudovány dvě rampy. Startér, který je pomocí vysílačky spojen s pořadateli po celé trati i kameramany, odpočítává 5-4-3-2-1-GO. Kamery umístěné na startu střeží regulérnost odskoku, opustit rampu je možné až na GO. Předčasné opuštění startovací rampy znamená diskvalifikaci. Cílovou pásku tvoří lano napnuté mezi dvěma vysokými stromy na mýtině na úpatí hory, pod kterým je umístěná rychloběžná kamera snímající celý let a zaznamenávající čas letu. Skáče se po dvojicích, v prvním kole na základě losu, v kolech dalších jsou soupeři přiřazování na základě dosaženého času.
Bezpečnostní pravidla závodu jsou jednoduchá a jasná. Vyvarovat se nehod a zranění. Prioritou je zachovat maximální bezpečnost pro závodníky, ale především pro veřejnost. Okamžitou diskvalifikaci závodníka znamenají jakékoli akrobatické prvky při letu v kombinéze i na padáku, přistání mimo vytýčenou plochu, přistání do vody nebo mezi diváky, otevření nízko nad zemí, tzv. low-pull, a let na padáku kratší než 15 vteřin. Vzhledem k očekávané hojné návštěvnosti byla určena přednost přistání do vody nebo na strom před přistáním mezi diváky (všechny varianty samozřejmě končily vyloučením).
Ředitel závodu Paul Fortun (Norsko) i bezpečnostní ředitel závodu Martin Rosen (Švédsko)dbali na důsledné dodržování těchto pravidel o čemž svědčí í skutečnost, že během prvního dne byly ze závodu vyloučení 2 skokani za přistání do vody, 2 za přistání mimo vyznačenou plochu a 1 za akrobacii při letu (barrelroll – otočení o 360° ve směru letu kolem podélné osy), 1 za předčasný start.
Pro účast v závodu je nezbytné projít 2 denní kvalifikací, ve které musí skokani prokázat dokonalé zvládnutí létání v kombinéze i práci na padáku. Do vlastního závodu postupuje 32 skokanů z celého světa. Letos ve výčtu zemí nechyběla ani Česká republika zastoupená Martinem Trdlou, v současné době naším nejlepším pilotem létajících okřídlených kombinéz, tzv. wingsuitů, který z kvalifikace postoupil s druhým nejlepším časem.
Do druhého dne se probojovalo 16 závodníků, včetně Martina. V posledním finálovém dni svedlo boj osm skokanů, podle výsledných časů od 1.-2., 3.-4., 5.-6. a 7.-8. místo. Rozhodoval čas dosažený v letech jednotlivých kol, jen pro rozřešení výsledného umístění na 1. a 2. místě museli pořadatelé porovnat i výsledky kol předchozích, vzhledem k tomu, že oba piloti dosáhli naprosto stejného času 19,06 sec.
Celkové výsledky s finančním ohodnocením:
1. místo (3 000 eur): Frode Johannessen (Norsko) "Nejrychleji létající Nor & Nejrychleji létající člověk světa“ nejrychlejší čas 18,91 sec
2. místo (2 000): Petter Bergsjø (Norsko) 19,06 sec
3. místo (1 000): Robert Pecnik (Chorvatsko) 19,31 sec
4. místo Neil Amondson (USA) 19,35 sec
.
11. místo Martin Trdla (Česká republika) 19,75 sec
Rekordní čas loňského roku byl 20,03 sec., tento rekord byl překonán všemi závodníky, kteří postoupili do 2.kola mezi 16 nejlepších.
Tyto výkony jsou pozoruhodné i proto, že počasí letošnímu závodu nebylo příliš nakloněno. První dva dny hustě pršelo, foukal vítr nebo se exit halil v mlze a teplota klesla na 8ºC. Organizátoři sledovali podrobnou předpověď počasí, jeho stav a vývoj, bylo tedy možné s 2 hodinovým předstihem vyslat závodníky na start (výstup s veškerým vybavením trvá rychlou chůzí 45 minut). Během celého výstupu obvykle pršelo. Na vrcholu byly postavené stany, ve kterých se promoklí skokani tísnili po 10 a více a čekali. Počasí se během těchto dní moudřilo na 20 minut. V tomto intervalu museli všichni, kteří chtěli skákat, odstartovat. Následně se opět zatáhlo a začalo pršet, kdo neskočil, pochodoval zpět po svých. Třetí den se ochladilo ještě víc a začalo chumelit, vrcholky hor pokryla 20cm vysoká vrstva sněhu. Pilotům ve vzduchu začaly mrznout ruce. Slunce vysvitlo až na finálový den, přilákalo asi 400 diváků, kteří dorazili po souši i po vodě, na hladině Innfjordenu se houpalo asi 30 lodí. Finálové lety, souboj muže proti muži, závěrečná exhibice, které se mohli zúčastnit všichni skokani, kteří prošli kvalifikací, skoky s dýmovnicemi v národních barvách, představení akrobatického paraglidingu a speedridu.
Během závodu WBR 2009 nedošlo k žádnému poškození zdraví ani majetku.
Partnery závodu WBR byli vesnice Innfjorden, sportovní klubu Innfjorden, oblasti Rauma a Romsdall a norský Červený kříž.
Otázky pro Martina Trdlu, zástupce České republiky:
Jak si se o závodu dozvěděl?
Četl jsem na webových stánkách, že se tento závod konal v minulém roce, ani jsem vážně nepřemýšlel, že bych se měl zúčastnit, protože na startovní listině byla opravdu zvučná jména. Když jsme letos v srpnu jsme podnikli plánovanou B.A.S.E. expedici do Norska, naším hlavním cílem bylo natočit dokument nejen o skákání, ale i o přírodě a všem, co s provozováním tohoto sportu v Norsku souvisí. V Norsku je B.A.S.E. jumping legální, tak se sem každé léto chystá hodně skokanů z celého světa, kluci mě viděli letět a přizvali mě k účasti. Takže to bylo vlastně pozvání.
Jsi spokojený se svým umístěním?
Jsem spokojený, skončil jsem na 11. místě na světových závodech. Výkony všech 16 skokanů z druhého kola byly velice vyrovnané a rozdíly v časech minimální, skutečně tvrdá konkurence.
Jak si se připravoval?
Na přípravu nebylo moc času, vzhledem k tomu, že jsem dostal nový wingsuit teprve před odjezdem do Norska a měl jsem na něm jen 5 skoků. Nová kombinéza, nový způsob létání. Ještě stále se mám co učit, abych byl schopný využít naplno potenciál, který mi nabízí. Robi Pecnik, který se umístil na 3. místě, na tomto designu pracoval 3 roky a skutečně se mu vydařil.
Co bylo nejnáročnější?
Asi překonat nepřízeň počasí, dlouho se čekalo, až přestane pršet a pak začalo rovnou lít. Bylo to chvílemi depresivní, po zemi se potloukali piloti jako zmoklé slepice. Pak jsme museli jsme být připraveni během chvíle, když Paul (ředitel závodu) nahlásil odjezd, protože byla naděje na zlepšení. Dlouho se čekalo, hodně jsme mokli a mrzli.
Jak hodnotíš organizaci závodu?
Z organizačního pohledu byla tato akce velice dobře zvládnutá, když přihlédnu k tomu, že B.A.S.E. jumpeři jsou organizovatelní tak z 10% a každý jinak, musím uznat, že Paul a jeho team odvedli skvělou práci.
Pro závodníky zajištěno ubytování, takže bylo, kde se usušit, což bylo asi nejdůležitější. Měli jsme k dispozici minibusy pro dopravu na parkoviště, kde začínal výstup na exit, a z přistávací plochy do zázemí. Na místě byl Červený kříž a Vodní záchranná služba, i horolezci záchranáři. Každý den ráno proběhl mítink, na kterém ředitel závodu zopakoval bezpečnostní pravidla, nastínil stav počasí a vyhlídky na den a oznámil přibližný čas startu nebo dalšího mítinku.
Budeš se v blízké době účastnit podobného závodu?
Další oficiální závod by se měl uskutečnit v říjnu ve Švýcarsku, tak uvidíme, jak to vyjde.
Děkuji.
|
 |