Rakousko jaro a léto 2009
Jaro a léto 2009 se nesly ve znamení krátkých výprav do Rakouska. Rakousko je poměrně blízko,vzdálenost 500km se dá ujet celkem svižně, takže při pracovním vytížení se zvládnete večer vydat na cestu, ráno se probudit pod stěnou, vyběhnout nahoru skočit (někdy i víckrát nebo přejet na jiný exit), večer sbalíte a ráno už se dospíte ve své posteli. Na pondělní pracovní den jste jak rybičky.
Některé exity jsem si vyhlédl nebo skočil již v minulých letech, letos k nim málem přibyl další, ale o tom více v článku.
Na první rakouskou výpravu jsme se vydali s Martinem AT na konci dubna 2009. Stalo se již tradicí, že sraz je v pátek v noci pod stěnou Drachenwand u restaurace, tak tomu bylo i nyní. Na sobotu a první skok jsme se oba těšili, šlo o první společný seskok sezóny. Vyběhli jsme nahoru (jak to mají M&M ve zvyku, rychlostí kulového blesku – pozn. Kačka), oblékli se a za chvíli už letěli ve dvojce ze stěny směrem k jezeru Mondsee. Let i přistání proběhly bez problémů. Nezapomněli jsme přes zimu ani jedno, ani druhé. Super, mohli jsme se tedy vydat dál na exity obtížnější.
Druhý na řadě byl Trisselwand, nádherná majestátní hora na jezem Altaoussee.
Již v zimě 2007 jsme se pokoušeli tento exit si skočit. Bohužel, jsme se vydali horu zdolat pár dní po zásahu hurikánu Kyril, který vyrobil z lesa na úpatí poměrně nebezpečnou sbírku třísek. Spolu se sněhem se cesta stala nerealizovatelnou. Navíc stále vál poměrně silný vítr, který naší věrnou společnicí a dokumentaristkou Kačkou cloumal na tolik, že málem letěla dolů jako první. Nic nenasvědčovalo, že podmínky by měly být smlčitelné. Tenkrát jsme se otočili a s úlevou mazali nazpět.
Naštěstí tentokrát počasí přálo. Cesta, která nám tehdy trvala tři hodiny a neušli jsme ani polovinu nebyla tak dlouhá, jak se zdálo, tak se nad jezerem zakrátko objevily dva wingsuity, krásný let, správné otevření padáku a bezpečné přistání. Další úspěšný seskok dne.
Trisselwand patří mezi náročnější wingsuitové exity. Náročnost spočívá ve skutečnosti, že ze samotného exitu nevidíte ani jezero, ani přistávačku. Musíte odletět za roh, kde se teprve otevře výhled do údolí a na jezero, navíc teprve „za rohem“ zjistíte, jaké skutečně vládnou povětrnostní podmínky. Přistává se na druhé straně jezera než je exit, wingsuit tedy slouží i jako dopravní prostředek.
O tom, že odhadnout podmínky není jen tak jsem se přesvědčil hned druhý den, kdy se během krátké doby změnil směr větru. A v okamžiku, kdy jsem nad jezerem sáhnul po výtažném padáčku, abych otevřel padák začalo poměrně silně foukat od přistávačky směrem na jezero. Ať jsem se snažil sebevíc, nepodařilo se mi na padáku v silném větru prosadit a nezbylo než přistát do vody. Naštěstí se padák naplněný vzduchem potápí pomalu a ke břehu nebylo daleko. Obeplaval jsem padák a na délku šňůr se dostal do míst, kde jsem již stačil. Zbytek nedělního odpoledne a večera sušil padák a postroj ještě následují týden.
Neděle byla věnována velkému projektu Dachstein, exit vhodný pro wingsuity a opět pro zdatné piloty. V tomto případě je náročný i výstup. Via ferrata byla na konci dubna stále pokrytá hlubokým přemrzlým sněhem a ledovými plotnami. Hrozilo i nebezpečí lavin, jak tomu na jaře bývá. Riziko se dá snížit, pokud vyrazíte brzy ráno, abyste přestihli teplé sluneční paprsky, které mění zmrzlý sníh na padající laviny. Zvlášť letos po štědrých sněhových nadílkách byla cesta velice málo lezená, nikdo se do ní nehnal. S minimálním vybavením, aby při seskoku nepřekáželo (dlouhé kalhoty a bunda, helma, žádné mačky, pouze lano, sedáky a pár karabin) jsme se vydali brzy ráno nahoru. Vražedným tempem jsme uhnali i dva horolezce, kteří odstartovali mnohem časněji a jejichž cílem bylo zdolat vrchol.
Jak jsme se blížili k vrcholu, začínalo být jasné, že ze seskoku nic nebude. Exit se halil do mraků, které se zde usadily a nehodlaly se pohnout. Času bylo dost, rozhodli jsme se chvíli počkat, jestli se nakonec neumoudří a svůj trůn neopustí. Díky Martinovi, který je v Rakousku doma – to víte Rakušan, se nám dostalo přístřeší v chatě na vrcholu a mohli jsme se ohřát u kamen a usušit boty. Mraky nadále obkličovaly exit a nezbylo než se dát na ústup, abychom nemuseli zase po svých do údolí, dělníci provádějící údržbu lanovky (která byla v té době mimo provoz kvůli technické kontrole po sezóně) nás svezli odpolední „šichtou“ do údolí.
A celý výlet skončil vypráním padáku v Altaoussee, viz výše.
Na této i na dalších výpravách nás doprovázel Wolfgang, kameraman, který připravuje pro rakouskou televizní stanici dokumentární pořad o padákových sportech. Sám patří k vynikajícím akro pilotům paraglidu a za sebou má již pár úspěšných dokumentů o adrenalinových padákových sportech. S Wolfgangem na jeho projektu spolupracujeme oba v roli teamu wingsuit pilotů, B.A.S.E.jumperů. Není to tak snadné, jako si jen skákat, musíte brát ohled na záběry, co řekne kamera, až se připraví, až bude světlo atd. Ale výsledek snad bude stát za to.
Další, tentokrát červencová, výprava do Rakouska byla zasvěcena převážně Wolfiho projektu. Tradiční skok z Drachenwandu v sobotu a na neděli byl objednán vrtulník. Plánovaná akce vysazení nad hřebenem Grimming , let podél stěny a přistání v údolí. Hustá oblačnost však pustila vrtulník jen na úroveň hřebene, kde byla výsadka provedena. Povětrnostní podmínky nebyly nejlepší, valila se fronta a foukalo …., ale let podél stěny se vydařil, i když nebylo možné letět až příliš blízko. B.A.S.E. jumpery ještě vystřídali Speedrideři na rychlých padácích a byl konec natáčecího dne i výletu.
Všechny tyto krátké výlety ať na skok na Brentu, či na dva dny do Rakouska a krátké zastavení při služební cestě na Maglanu ve Francii směřují k vyvrcholení letošní sezóny, Mezinárodní výpravou za novými a stávajícími exity do Norska 2009.
|
 |